Letošní sezona byla zatím nejlepší. A příští rok mě čeká ironmanská premiéra..

19. 12. 2019
Zpět na výpis

Tereza Humajová se triatlonu věnuje přes deset let. Letošní sezonu s mnoha triatlonovými závody hodnotí v superlativech. Kromě rostoucí výkonnosti oceňuje navrátivší se radost ze sportu s mnoha cennými zážitky v partě triatlonových přátel. Více v rozhovoru

Jakou jsi měla triatlonovou sezonu 2019?

„Letošní sezona byla jednoznačně nejlepší za celou dobu mého triatlonového působení, nejen co se týče výsledků, ale také zážitků a prožitků.“

 

Tak to zní skvěle. Kde všude jsi závodila?

„Závodů jsem absolvovala méně, než jsem měla v plánu. Závodím ráda a jako bývalá běžkyně mám také blízko k běžeckým závodům, které jsem byla zvyklá zařazovat pro zpestření v rámci přípravy. V  tom mě trenér musel letos trochu brzdit a více jsme se soustředili na samotnou přípravu a ryze triatlonové závody. Musela jsem tedy opustit od své ambice, kterou mám před každou sezonou a to vylepšit si časy v podstatě na všem od 5 km po maraton. Hlavními závody byly půlky Czechman, Hamrman a Pilman, doplňkově jsem šla několik závodů ve sprintu a vyzkoušela jsem také dva duatlony – Krušnomana a Klasik v Příbrami. Celkově byla sezona poměrně dlouhá, závodit jsem začala už na konci března v rámci soustředění v Andalusii a končila jsem právě Klasikem v Příbrami. Po skončení triatlonové sezony jsem původně chtěla zařadit ještě několik běžeckých závodů, když na ně v sezoně nebyl prostor, a byla jsem trochu rozladěná, když mě od toho trenér zrazoval, ale nakonec už před posledním závodem v Příbrami byla znát únava a byla jsem ráda, že nastane pauza a odpočinek od přípravy.“

 

Co konkrétně ti udělalo největší radost?

„Na jedné straně mám určitě radost z výsledků v závodech. Po letech se konečně zúročila veškerá dřina a najednou jsem se ve startovním poli pohybovala úplně jinde, než jsem byla zvyklá, cítila jsem se jako závodník. Největší úspěch jsem zaznamenala na půlce Hamrman, kde se mi podařilo vylepšit si osobák o téměř půl hodiny na pro mě už přijatelný čas 5:12. Tenhle závod je moje srdcová záležitost, tady se sešlo snad úplně všechno – forma, hlava, srdce, podmínky (byť cyklistická část proběhla za vydatného deště, profil tratě mi sedl), lidi na trati i podél ní, hezké prostředí. Moc ráda na něj vzpomínám, myslím, že takových závodů člověk moc nezažije, a když to aspoň jednou vyjde, je to štěstí. Kromě toho se mi podařilo ve své AG vybojovat 3. místo v Českém poháru v dlouhém triatlonu a párkrát jsem byla na bedně i na sprintech. Sice na menších závodech, ale vždycky to potěší.“

Kromě dobrých výsledků mi ale tahle sezona přinesla ještě něco, možná většího, než samotné výsledky – vrátila se mi radost ze sportu, chuť do tréninků a triatlonu samotného. Posledních pár let jsem trénovala a závodila tak nějak z povinnosti, na jednu stranu jsem si nedovedla představit, že nic nedělám „závodně“, ale nic moc mi to nedávalo. Letošni sezona ale přinesla spoustu impulzů, které to změnily, od nové koncepce skupinových plaveckých tréninků, přes větší zapojení do chodu oddílu až po nová přátelství. Za tuhle radost musím poděkovat třem lidem: svým dvěma trenérům Radkovi a Honzovi, pod jejichž vedením jsem vyrostla výkonnostně i morálně, a Falťasovi, se kterým se vzájemně táhneme a motivujeme.“

 

Který závod tě nejvíc bolel?

„Hamrman sprint, který se jede druhý den po půlce v rámci kategorie Superhamrman – pro blázny, kterým je půlka málo. A pak Pilman, tam mi to nesedlo vůbec. Trenér mě varoval, že ta trať asi nebude úplně pro mě, ale měla jsem svou hlavu, tak jsem si to už tak od 30. km pěkně užila.“

 

Představila by ses coby triatlonistka? Kdy a jak jsi začala s tímto sportem?

„Triatlon jsem prvně okusila před 10 lety. Dříve jsem se dlouho věnovala atletice, na kole jsem také jezdila, triatlon mě lákal, ale neuměla jsem plavat kraula. V té době ještě nebylo moc závodů pro hobíky, takže příležitostí, kde by si to člověk mohl vyzkoušet a zároveň se nedostat do situace, že závod skončí ještě než se dostane do cíle, moc nebylo. Nakonec jsem si dodala odvahu na sprintu Doksyman: styl prsa, silniční kolo půjčené od bratránka i s o 3 čísla většími tretrami, protože nám nešly přehodit pedály. Ale bavilo mě to a bylo z toho i umístění v kategorii.“

 

V čem ti triatlon zaimponoval?

„I přesto, že je individuální, ukázal mi krásu a sílu kolektivu. Baví mě ta náročnost skloubit dobře tři disciplíny, že když se nepovede jedna, dá se to pořád částečně dohnat v dalších dvou.“

 

Chodíš do práce a máš malé dítě. Jak vypadá tvůj trénink a jak se ti daří všechno kloubit dohromady?

„Tréninku se snažím věnovat maximum, které je možné v kombinaci s prací na plný úvazek domácností a tříletou dcerkou. Je to náročné, ale žádné výsledky nejsou zadarmo. Pomáhá mi rodina, hlavně mamka nebo babička, bez jejichž pomoci bych se někdy k tréninku přes povinnosti neměla šanci dostat.

Trénuji většinou kolem 10 hodin týdně, víc se mi bohužel nedaří. Plavu momentálně 2x týdně se skupinou a bylo by třeba přidat ještě jeden individuální trénink v bazénu. V cyklistice se teď přes zimu věnujeme kratším intenzivním tréninkům na trenažeru, které absolvuji převážně večer, když uložím dceru do postele. Někdy se to už zajídá, kolikrát si říkám, jestli to mám zapotřebí, místo abych si po celém dni na chvíli sedla na gauč a dala si skleničku, sedám na trenažer s lahví ionťáku a k večeři se dostanu třeba až po 22. hodině. Pak si ale vzpomenu, kam mě v letošní sezoně právě tyhle tréninky posunuly a jak z mé dříve slabé disciplíny udělaly relativně přednost, rezignuju na klidný večer a jedu. Jsem ráda, že ještě dokáže převážit sportovec nad lenochem. Běh je teď přes zimu trochu v pozadí, ale to doženeme na jaře, kdy se ke slovu dostanou intervalové tréninky. Trochu zapracovat musím na posilování a bylo by třeba věnovat více času protahování a regeneraci.“

 

Závodíš v barvách Elab teamu. Jak vznikla spolupráce a jaké máš podmínky?

„Spolupráce s Elabem, tehdy ještě Trisport teamem, vznikla v podstatě právě na mém prvním závodě. Shodou okolností jsem se tam potkala s kamarádkou, co se mnou kdysi závodila v atletickém oddíle, a která s Trisportem trénovala. Pozvala mě na jejich skupinový plavecký trénink a už to jelo. Pod nějakým vedením jsem nejdřív trénovala jen plavání, resp. se naučila trochu obstojně plavat, později si mě vzal pod svoje trenérská křídla Radek Holinka. Jsem ráda, že to se mnou vydržel, kolikrát jsem si sama říkala – hlavně v období, kdy mě to moc nebavilo – že takového svěřence, co neplní plány, bych nechtěla..V současné době oceňuji hlavně možnost trénovat v plavecké skupině pod vedením Honzy Kutila, který nám sice dává pořádně do těla, ale výsledky jsou znát. A také jarní soustředění v teple ve Španělsku.“

 

Jaký je tvůj triatlonový sen?

„Čas na půlku pod 5 hodin. Ironman s časem začínajícím na 10. Ať nám vydrží prima parta, kterou máme v BeTri.“

 

Jak nejraději odpočíváš?

„Když zrovna netrénuju, mám tříleté dítě a psa. Co je to odpočinek?..“

 

Jaké jsou tvé další plány?

„V příští sezoně se opět zaměřím na distance polovičního ironmana a pokusím se vylepšit svůj letošní výkon. Po několikaleté pauze bych se ráda postavila na start ironmana a absolvovala ho s důstojným výsledkem. A nově vyzkouším swimrun, těším se, ale z trailů a kopců mám trochu respekt.“

 

    

Vyrazte s námi na první trénink zdarma