Petr Faltýnek: „Jsem ještě triatlonový panic“

18. 11. 2019
Zpět na výpis

Rozhovor s Petrem Faltýnkem…

Triatlonista v barvách Elab týmu si v letošní sezoně střihnul premiérového železňáka v rámci Slovakmana. A hned z toho bylo skvělé páté místo a kvalitní čas. Jak pracovník Záchranné služby a triatlonový srdcař prožil tuto sezonu? Dozvíte se v našem rozhovoru…

 

Jak hodnotíš výsledky v letošní triatlonové sezoně?

„Sezonu 2019 hodnotím rozhodně pozitivně. Podařilo se mi splnit všechny cíle, které jsem si před sezonou stanovil. Největším úspěchem je dokončení mého prvního Ironmana, dále umístění v Czechtriseries – 4. místo v AG30 a 13. místo v celkovém pořadí poháru Czechman tour.“

 

Z čeho máš největší radost a co tě naopak nejvíc zklamalo?

„Největší radost mám z umístění v TOP 5 na své první ironmanské distanci a dále z umístění v TOP 10 v závodě Hamrman 70.3. Trochu zklamáním byl naopak neúspěch na MČR v polovičním ironmanu, kde jsem od sebe očekával lepší výsledek.“

 

Z čeho se chceš poučit do budoucna?

„Z vlastních chyb.“

 

Na zmiňovaném Slovakmanovi jsi finišoval na 5. místě v čase 9:17, což je při IM premiéře úctyhodný výsledek. Jak vzpomínáš na tento závod?

„Na úspěšný závod se vzpomíná vždycky krásně. Slovakman byl můj první závod na ironmanské distanci a tudíž se zapíše do mého srdce nejen výsledkem, ale hlavně tím neskutečným pocitem v cíli. Žádný ironman už nebude jako tento, i když čas třeba ještě vylepším. Prostě na svůj první závod člověk nikdy nezapomene.“

 

Jak dlouho se věnuješ tomuto sportu a co už máš za sebou?

Vlastně jsem takový triatlonový panic. Svou první půlku jsem absolvoval v roce 2017, byl to jediný závod v této sezoně. Triatlon mě okouzlil. Zajímalo mě, jestli se sám zvládnu připravit na další sezonu a zopakovat nebo vylepšit výsledek na polovičním ironmanu. To se mi podařilo, ale věděl jsem, že můžu své limity ještě posunout. K tomu už ale bylo za potřebí využít zkušených trenérů, příprava na sezonu 2019 tedy probíhala již pod vedením triatlonového trenéra Radka Holinky a plaveckého trenéra Jana Kutila.“

 

Jaké byly začátky a čím ti tento sport učaroval?

„Na začátku jsem vážil 90 kg a kouřil 30 cigaret denně. Chtěl jsem ale změnit svůj životní styl, tak jsem si řekl dost. Začal jsem nejprve s během, později jsem si pořídil horské kolo a zajel si s ním pár MTB závodů. Jednoho krásného dne jsem si na testování vypůjčil silniční kolo a tím to všechno začalo…Trénování nemělo zpočátku žádný režim, sportoval jsem jen pro radost. Čím mi triatlon učaroval? Především atmosférou na závodech, lidé na triatlonových závodech se chovají odlišně od závodníků v jiných sportech – v závodě si sice nic nedarujeme, ale před startem, v cíli i běžném životě fungujeme jako přátelé, kteří si navzájem pomohou a motivují se.“

 

Co je tvá nejsilnější stránka a kde naopak vnímáš rezervy?

„Rezervy vnímám ve všech disciplínách. Někde jsou větší, někde menší, ale je důležité, aby si člověk tyto slabiny uvědomoval a uměl na nich dále zapracovat. Protože jedině tak se může dál zlepšovat a výkonostně růst. Pocitově nejslabší stránkou je plavání, kterému se věnuji teprve rok. Běh a hlavně cyklistika jsou mé silnější disciplíny, ale i zde je třeba na sobě stále pracovat.“

 

Jak jste navázali spolupráci s Elab týmem a jaké máš podmínky?

„Vyzdvihl bych především skvělé skupinové plavecké tréninky pod vedením trenéra Honzy Kutila na Šutce. K navázání spolupráce se váže veselá historka. Když jsem se chystal na svou první půlku a sháněl jsem triatlonovou kombinézu, od kamaráda jsem dostal kontakt na Radka Holinku, šéfa Elab teamu. Kombinézu měl pouze týmovou a ve velikosti o 2 čísla menší, než bych tehdy potřeboval.. ale správná triatlonová kombinéza má být aero, tak jsme si plácli.“

 

Pracuješ u Záchranné služby. Jak se dá skloubit trénink s tímto zaměstnáním?

„Když vás baví vstávat ve 4:30 na bazén, po práci trávit večery na trenažeru a večeřet po 23. hodině, tak docela dobře. Je to samozřejmě náročné, ale pokud chcete dosáhnout svých cílů, není nic nepřekonatelné.“

 

Kolik toho stihneš odtrénovat? Trénuješ raději sám nebo ve skupině?

„Průměrně zvládnu kolem 12 hodin týdně. Trénink ve skupině je zábavnější, člověk se více vyhecuje, ale trénování o samotě má také své kouzlo, člověk se soustředí jen na sebe a na svůj výkon. Takže mám rád vlastně obojí.“

 

Co tě motivuje k tomu se zlepšovat a posunovat svoje hranice?

Motivace začíná u mě, chci se zlepšovat sám pro sebe. Dále mě motivuje podpora rodiny a přátel okolo triatlonu. K posouvání hranic mě motivují i výkony dalších členů naší tréninkové skupiny BeTri, jejich píle a nasazení jsou někdy až neuvěřitelné.“

 

Máš triatlonový vzor a sen?

„Konkrétní triatlonový vzor nemám. Líbí se mi, když se závodí srdcem až do konce, ať už se jedná o jakéhokoli závodníka – ať už profíka nebo hobíka. A sen? Možná Hawaii. Uvidíme, jak se vydaří nadcházející sezona 2020, podle toho uvidíme, zda výkonnostně budu mít na to se pokusit o kvalifikační závod.“

 

Kdo tě podporuje, ať už finančně, materiálně nebo po psychické stránce?

„S materiální podporou mi v minulé sezoně velmi pomohli rodiče, s jejichž pomocí jsem si mohl pořídit svůj triatlonový speciál. Rodiče mě také pravidelně jezdí podporovat na důležité závody. Rád bych také poděkoval borcům z Automotovelo za skvělý servis po celý rok. Morální podporu cítím ze všech stran, ať už se jedná o mou rodinu, triatlonovou rodinu – přátele z týmu nebo spolupracovníky.“

 

Co děláš nejraději kromě triatlonu? Jak nejraději odpočíváš?

„Rád si dám dobré jídlo, kvalitní kávu, a víte co..“

 

Už máš představu závodního plánu pro rok 2020?

„Ano, soustředím se na dva závody ironmanské distance v rámci Czechman tour – Moraviamana a Slovakmana.“

 

Jak pojmeš zimní přípravné období?

„Od 1. 11. jsme zahájili přípravu. Co trenér nařídí, to plním..“

 

Vyrazte s námi na první trénink zdarma